Historie

Začátky v Radotíně (1983–1985)

Taneční soubor Jaro vznikl v roce 1983 při Lidové škole umění (LŠU) v Praze 5 – Radotíně. Od začátku s ním pracuje učitelka tanečního oboru MgA. Živana Vajsarová-Bonušová, která také vytváří choreografie všech tanců. Se souborem úzce spolupracoval hudební skladatel a korepetitor Marek Kopelent, který upravil některé lidové tance a složil i dětské taneční skladby.

Marek Kopelent byl opěrným sloupem našeho souboru, skladatel, mistr a velký přítel našich dětí…

Jeho hudební úpravy lidových písní byly dětem blízké a díky citlivé choreografii Živany Vajsarové, která je v souladu s přirozeným pohybem dětí, se začalo tvořit to, co v budoucnu bude znamenat úspěch, radost, dřinu, ale i těžkosti a slzy. Soubor doprovázela lidová muzika pod vedením Vojtěcha Fiedlera. První veřejné vystoupení se konalo v atriu LŠU Radotín se skladbami Babička vypráví, Švec a Jarní hry. S nadšením mu přihlížela i paní Jarmila Jeřábková.

V květnu 1985 se v Jihlavě konal první ročník celostátní soutěže tanečních oborů LŠU. Soubor získal v první věkové kategorii 1. cenu za pásmo Jaro a 1. cenu i ve druhé kategorii za pásmo Zvony a zvonky. Profesor František Bonuš, jeden z porotců, ohodnotil vystoupení nezávisle jako reprezentativní po všech stránkách. Zvláštní uznání získali Živana Vajsarová za choreografii, Marek Kopelent za hudební zpracování a Radka Čulíková za pěvecký výkon. Soubor pak účinkoval v Domě československých dětí na Pražském hradě pro delegáty UNESCO.

První cesty do světa (1986–1988)

Na konci roku 1985 přišlo pozvání od dánského tanečního souboru Fandango. To s sebou přineslo spoustu starostí – nácvik nového programu a ušití nových krojů, především „na Slovensko“. Vznikl tak první stylizovaný kroj souboru, za nesmírné pomoci paní Romany Čulíkové, která všem děvčatům vyšila oplecka. V roce 1986 se „narodila“ naše Morena – byla ze slámy a dřeva, měřila 135 cm a byla docela těžká. Kronika vzpomíná na Jitku, která s ladností dokázala Morenou točit nad hlavou a v pravý okamžik ji procítěně odhodit do prostoru.

Muzikanti byli přizváni z folklorního souboru Špalíček z LŠU Praha 1 pod vedením Hany Metelkové. Autobus vyzdobený barevnými stužkami a československou vlajkou odjel 5. září 1986 do dánského městečka Horsens. Na osmi vystoupeních ve školách, klubech a divadlech předvedli pásmo lidových tanců, dětských her, písní a říkadel českých, moravských i slovenských. Vynášeli smrtku, vítali jaro, roztočili českou polku. Muzikanti a tanečnice (24 děvčat a jeden chlapec) ve věku 7–13 let si získali srdce diváků, nové přátele a obdivovatele. S programem z Dánska K horám, slunéčko, k horám pak 1. listopadu 1986 vyprodali Divadlo Jiřího Wolkera. Prosincové vánoční vystoupení v Divadle hudby završilo úspěšný rok.

Tančili za soubor Jaro: R. Asimusová, K. Císařová, R. Čulíková, M. Hanilcová, J. Hartmanová, L. Kneidlová, Z. Kobesová, J. Kofroňová, P. Koldová, P. Kollmanová, A. Kubísková, P. Kukačová, B. Látalová, P. Malášková, Z. Mimrová, J. Pacáková, J. Pecharová, R. Polášková, K. Průchová, D. Stehlíková, M. Šebestová, M. Šimáková, S. Vajsarová, D. Vávrová a J. Weiner. Hráli za soubor Špalíček: M. Lejsková, Z. Lejsková a Z. Hauptman (housle), M. Bydžovský a R. Holk (klarinety), D. Holk (kontrabas), zpívaly I. Hošpesová a R. Surjomartonová.

Rok 1987 byl ve znamení dánských přátel ze souboru Fandango, kteří v červnu přijeli na oplátku do Prahy. V divadle Disk představilo třicet dětí pod vedením manželů Krakových lidové tance a hry severských států – nádherný a nezapomenutelný večer. V roce 1988 postoupily z obvodního kola soutěže všechny tři věkové kategorie, z krajského kola si soubor odvezl pět prvních míst a dokonce zážitek z natáčení tance Volání slunce Českou televizí. V ústředním kole ve Žďáru nad Sázavou jsme ve druhé a třetí kategorii získali 1. a 2. místo a obhájili tak prvenství z Jihlavy.

Nice, Švédsko, Mallorca (1988–1991)

V září 1988 jsme odjeli na druhou cestu do Dánska a pod vánoční stromeček dostali tanečníci od pana Kopelenta senzační zprávu: pozvání na folklorní festival ve francouzské Nice. V květnu 1989 začala velká cesta – o zájezdu se do poslední chvíle pochybovalo, a přece se jelo! Cestou jsme navštívili Norimberk, Ženevu a Bern a 12. května 1989 dorazili do Francie. Následovalo zahájení festivalu v Nice a výlet do Monaka. Děkujeme panu profesorovi Kopelentovi a panu profesorovi Bonušovi!

Po 17. listopadu 1989 – „dnech, jež otřásly světem“ – se 15. prosince v Lobkovickém paláci konal vánoční podvečer na počest 70. narozenin profesora Františka Bonuše. V březnu 1990 natáčel pan profesor Kopelent s Československou televizí medailon, ve kterém účinkovaly i naše děti s tancem Volání slunce. Na jarní vystoupení v Lobkovickém paláci jsme pozvali i prezidenta Václava Havla, který se však omluvil.

V červnu 1990 jsme jeli do německého městečka Oberrosphe na mezinárodní festival, který oslavil novou Evropu – tančily tu společně děti z východního i západního bloku. Hned 10. června jsme se s muzikou vydali do Švédska oslavit letní slunovrat midsommar a v srpnu nás opět hostilo Dánsko. Velký sen se splnil 29. března 1991: naším autobusem jsme vyjeli na mezinárodní festival do Palmy de Mallorca, cestou přes Paříž, Lyon, Avignon a Carcassonne. Ceny se předávaly netradičně v býčí aréně – a čekala na nás 3. hlavní cena. Ještě v létě 1991 jsme hostili přátele z Kodaně a tančili na festivalu v Burglengenfeldu.

Po roce 1989 se soubor přesunul z okraje Prahy 5 do jejího středu, na Smíchov, a od roku 1990 působí na Základní umělecké škole Štefánikova.

Materiály jsou čerpány z kroniky souboru Jaro. Historii od roku 1991 postupně zpracováváme – máte-li fotografie, záznamy nebo vzpomínky, ozvěte se nám.