Ohlasy a ocenění

…Soubor Jaro nás přesvědčil, že v dnešní rušné době to jde: že lidová písnička i tanec dokážou vzbudit emoce, když se to zkrátka umí. Žádné drama se na scéně neodehrávalo, jen se zpívalo, hrálo a tančilo. To slůvko JEN je ale ošidné a matoucí. Za ním je spousta práce, poznávání, hledání. Přiznám se, že jsem z vystoupení odcházela plna silných dojmů, radosti i dojetí. A nebyla jsem sama.

Večeru dominovala především vyváženost všech složek – výtvarné řešení, pohybová kvalita, interpretace, respekt k charakteristickým prvkům vybraných regionů, ztotožnění se s nimi jak v tanci, tak v hudbě. Tanec a hudba byly ten večer rovnocenní partneři. To nebyl doprovod, jak často vídáme a slýcháme. Ten večer to bylo neoddělitelné společenství muzikantů a tanečníků – nemohu se zbavit slova souznění…

Call it shuttle diplomacy. Or better, greetings from one of the world’s newest democracies to one of the longest running. Twenty young dancers from the city of Prague in the Czech Republic are spending the 25th anniversary week of that country’s independence in Naples. They’ll perform folk dances and music from two of its major regions — Moravia and Bohemia.

“We call them the Velvet Generation,” said Renata Sabongui, the part-time Naples resident who arranged their two performances here.

With them is director Živana Vajsarová, who is famous in folk dance as heir to and teacher of her father’s seminal compilation of 32 dances from the republics’ different regions.

V předvánoční atmosféře – bílý a zlatý interiér obnoveného letohrádku Kinských – Musaion – byl ozdoben jen plamínky svíček a zelení stromku nahoře nad schodištěm. Hned ve vstupní hale, uprostřed návalu lidí a blizoučko jen asi metr před první řadou sedících hostů, byl malý kruh, na kterém jsem očekávala zpěv, hudbu a malé taneční výstupy. Fakt, že jsme tu pak viděli program celého souboru JARO – a jen v nejpočetnějších číslech zmenšený – mne naprosto překvapil!

Pohled tak naprosto zblízka nás vedl k detailům tvaru a výrazu pohybu, k podrobnostem krásy krojů, k tvářím dívek, chlapců, mladých mužů a dětí, do nitra jejich prožitku. Program byl vybrán s citem pro kontrasty. Tančená píseň „Byla cesta, byla ušlapaná“ s postavou Panny Marie více než obstála ve srovnání s tradicemi podání tohoto tématu…

Pod tímto názvem předvedl Taneční soubor JARO Základní umělecké školy v Praze 5, Štefánikova, 16. prosince 2009 dva předvánoční koncerty na scéně pražské Laterny magiky. Vedoucí souboru a choreografka Živana Vajsarová vytvořila poetický taneční a hudební obraz Vánoc inspirovaný lidovými vánočními koledami, zvyky a tanci. Hudbu upravil Tomáš Pykal, hrála a zpívala lidová muzika JARA pod vedením Karla Mezery.

Letošní vánoční koncert JARA byl výjimečný. Byl věnován nedožitým devadesátinám profesora Františka Bonuše, zakladatele a spolupracovníka Tanečního souboru JARO a autora jeho vánočního programu. V úvodu večera byl uveden videozáznam z roku 1995, ve kterém profesor Bonuš hovoří o vzniku souboru a o svých zážitcích při sběru vánočních písní a tanců na Lašsku.

Taneční soubor JARO má ve svém erbu heslo: „Uchovávat, rozvíjet a předávat dalším generacím poklady našeho lidového tanečního a hudebního umění.“ Že se mu daří, dokazuje i jeden z jeho úspěšných programů, vánoční program Ó dej nám, Pane, večer veselý.

Krásné kroje, fascinující a prastaré obyčeje, tanec a muzika – tím vším proslul taneční soubor Jaro, tlukoucí srdce českého, moravského i slovenského folkloru…

…Repertoár je velmi široký – od tanců z Chodska přes moravský folklor (hlavně z Lašska) až po slovenský odzemok či karičky. Jednotlivé taneční prvky jsou poskládány do pestré mozaiky, která tvoří ucelený obraz. Při jednom vystoupení tak lze navštívit hned několik různých oblastí naší země i Slovenska. A co je důležité, od prvního do posledního kroku účinkujících jde o skvělou podívanou…

…Z dětských čísel a z čísel společných s dospělými zaujmou všechna čistým a kultivovaným přirozeným tanečním projevem, zpěvem i slovem a citlivou choreografií, adekvátní námětu, hudbě i věku dětí. Připomínáme Koně, hru chlapců s klibnami, Studánky, dívčí jarní tanec se slovem i zpěvem, dramatické Jaro v Liptovských Sliačích, obřadní tanec vynášení Moreny a oslavy jara, Přišlo jaro do vsi, Jarní hry, Volání slunce a Kováře.

Z čísel dospělých jsou stále živé tance Dupák, Vrták, Hulán a Furiant jako esence českého tanečního projevu, Ruška, Lašská suita a Lašská svatba jako ukázka jedné z charakteristických oblastí Moravy a Karičky a Odzemok jako charakteristické ženské a mužské tance ze Slovenska.

Kolik čísel, tolik nálad, tolik stavů duše, tolik krásy v čisté prostotě lidového umění interpretované přesvědčivě muzikanty i tanečníky…