Nahoru

Profesor František Bonuš

Prof. František Bonuš (1919 – 1999), oteč Živany Vajsarové, pedagog, sběratel, hudební a taneční folklorista a propagátor lidového, zejména tanečního umění.

Učil hudební folkloristiku na Pedagogické fakultě UK, byl profesorem lidového tance na Státní konzervatoři a více než třicet let vyučoval lidový tanec na Katedře tance AMU v Praze. Působil jako sběratel českých, moravských i slovenských písní a tanců. Byl žákem prof. Píchy a také žákem a přítelem dr. Vratislava Vycpálka a prof. Karola Plicky. Spolupracoval s mnoha významnými folkloristy.

Stal se zakladatelem jednoho z prvních českých souborů písní a tanců – Souboru Josefa Vycpálka v Praze, dětského tanečního souboru Jaro v Praze a řady dalších. Pomáhal také při zakládání profesionálního Československého státního souboru písní a tanců a podílel se na tvorbě jeho repertoáru. Jako výborný klavírista spolupracoval s tanečním studiem Jarmily Jeřábkové a s mnoha souboru a institucemi v zahraničí.

Prof. František Bonuš je autorem dvanáctidílné publikace Dítě a tanec, rozsáhlé studie o České besedě a mnoha monografií lidových tanců, skript a jiných odborných prací. Je také spoluautorem souborného díla České tance, které dosud čeká na vydavatele.

Podílel se na realizaci mnoha folklorních festivalů. Pořádal i kurzy historických tanců, z čehož Živana Vajsarová stále čerpá náměty při tvorbě historického repertoáru pro soubor Jaro.

Jak podotkla paní Bohumíra Cveklová, taneční pedagožka a publicistka: „František Bonuš byl renesanční, charismatickou osobností, která svým nadšením pro hudbu a tanec dokázala strhnout každého.“